Kdo? My 3 - já, manžel a náš 1,5 roční syn Bárt
Kam? do Ammánu letecky, pak půjčení auta (economycarrentals.com) a cesta vlastní osou po Jordánsku - Petra, Wadi Rum, Rudé moře, Mrtvé moře, Madaba, Ammán - > domů
Jak? let Praha-Ammán, Ryan Air (bohužel linka skončila, ale z Vídně se létá neustále) v akci za cca pár stovek, vízum pro dítě (řešeno po příletu), jinak místo víza přímo Jordan Pass (předem online a po příletu potvrzen) - zjednodušeně vízum včetně vstupů na všechna hlavní místa (nutný minimální počet ubytovaných nocí v Jordánsku)
Co nezapomenout? Opalovací krém, volné a dlouhé oblečení
Vztah Jordánců k dětem? Milují je, budou je pusinkovat a na blonďaté si sahat pro štěstí, dávat jim zadarmo magnety, no zkrátka... vezměte děti s sebou.
Detailnější report z cesty z pohledu biologa a birdwatchera - tady na: klub300.cz/danielBenak
Jordánsko není právě destinace, která Vás při plánování rodinné dovolené napadne jako první. Možná budete uvažovat o Chorvatsku.. ti odváženější se rozhodnou letět na jaře na Kanáry. No a proč nezaletět trochu dál? Do Ammánu to je cca 4,5 hodiny. Trochu místní atmosféry načerpáte z mého cestovatelského deníku. (Pozdě ale přece! Nenechám to jen v šuplíku...)
Náš rychlokurz Jordánsko - za Petrou
První dojem
Po příletu do země nás čeká obří fronta na uznání Jordan Passů a udělení víz. Naštěstí s dítětem nás ihned uniformovaný dohled odchytí a dovede k první prázdné přepážce, kam si sám sedne a formuláře nám do 5 minut potvrdí. Pak další kontrola... tam chvíli čekáme a malému za tu chvíli protéká plínka - nevadí. Přebalení v prázdné letištní hale nikoho nepohorší. Rozhodli jsme se směnit dolary za jordánské denáry ihned v budově letiště. Sice platíme navíc poplatek za směnu, ale kurz je fajn a nechceme se další den ráno zdržovat směnárnami. Navíc, cestou zpět máme garantovanou směnu zpět na dolary ve výhodném kurzu zdarma. Zpětně můžu říct, že jsme udělali dobře. Hned po směně jdeme na pobočku Orange a kupujeme jednu SIM s předplacenými daty, tak akorát na surfování a na navigaci do auta. To si vzápětí půjčujeme u společnosti Dollar (sjednané předem přes economycarrentals) kousek vedle a připlácíme si za plné pojištění. Mahmud nás vede k našemu autu a na poznámku "ferrari?" se usměje a říká "even better!". No, nevím, Mahmude, spíš ne. Tenhle černý nissan v sedanu opravdu nevypadá jako to, co jsme si objednali, ale nevadí. Kdo by se takhle večer hádal. Sedačku pro dítě nám sem připravili, tak se jede na hotel.
PETRA a malá petra
První noc máme v Black Iris Hotel kousek od metropole (500 Kč/ noc/ osobu). Cestou do něj se zastavujeme ještě na nákup do místního mini-supermarketu, protože už je noc a Ramadán, takže teoreticky jediná šance si nakoupit. Po zastavení auta si připadám jak v Gaze. Okolo pobíhají divoká štěňátka a syn si s nimi chce hrát. NE. Pokračujeme rychle do obchodu a rychle zase z obchodu do auta. Cesta do hotelu už vypadá o poznání líp, asi jsme si vybrali na jedinou zastávku ten nejhorší kout Ammánu. Hotel sám o sobě vypadá perfektně, postele jsou pohodlné a pokoj je naprosto standardní - klidně bychom mohli být v Londýně nebo v San Francisku. Ráno se navíc ukážou s jednou z nejlepších snídaní, které jsem na cestách měla. Bártík si dá několik lívanců, míchaná vajíčka a je happy. Jsme připraveni na cestu do Petry!
Z Madaby je to do Petry cca 3 hodiny autem. Před samotnou "Petrou" se stavujeme ještě na "Malou Petru", která je stejně zajímavá. Procházíme z parkoviště okolo několika stánků se suvenýry rovnou k vytesanému chrámu a soutěsce za ním. Bártík pobíhá v písku ve svým bare-foot botičkách a já ještě netuším, že ten písek budeme vysýpat ještě týden po. Malá Petra je perfektní podívaná, ale udělali jsme jednu chybu. Na konci soutěsky jsme měli skončit a nechodit po schodech nahoru. Tam totiž čeká jen toulavý pes se dvěma místními beduíny/bezdomovci, co si tu ukládají veškeré odpadky od počátku věků. Vedle plastových kelímků stojí honosná šíša, mm. Hard pass. Takže vy zůstaňte dole. Ale bez té třešničky na konci je Little Petra pěkná zastávka před tou velkou třešní, což je Petra - Pokladnice/Treasury. Tam se vydáváme hned poté, co si v autě dáváme něco malého k obědu. Raději stranou na parkovišti, protože v průběhu Ramadánu není vhodné muslimy jídlem přes den dráždit. Ale co se týče syna, tak u toho to nijak neřeším. Svačinek má při treku k Pokladnici v Petře hned několik. Manžel ho nese v nosítku na zádech a je to samé "jééé" a "jůůů". Vážně se mu tady líbí. Za cca 40 minut cesty jsme tu, vidíme to nejslavnější z Petry. Skoro žádní turisti. Prostě bomba.
S dětmi, co už jsou moc těžké a neujdou delší trek (ikdyž naprosto nenáročný terén), bychom klidně zvolili přepravu na mulách a koních, kterou tu za pár peněz nabízejí. S malým špuntem na nosítku to ale není nutné. Kdybychom v Petře byli sami, projdeme se mnohem dál, ale takhle nám stačí projít si jen začátek a míříme zase zpátky do turistického centra. Syn už mele z posledního, takže nám usíná v nosítku a dospí to v autě cestou na další ubytování u moře ve městě Akaba v hotelu Rawa'at Aalaqaba (cca 250 Kč/noc/ osobu). První večeře tady nestojí za řeč, ale můžeme doporučit restauraci z druhého večera, která je přímo v budově hotelu na rohu. Dělají tu skvělé burgery.
A co dál?
Pak už jen pár dní v poušti, moři, pár kilogramů písku v plínách a kufru, několik pokusů najít normální kafe a asi tak milion „jééé“, „jůůů“ a „mami, velbloud?“. Ale o tom zase jindy. Tenhle článek je hlavně o Petře a Malé Petře - dvou místech, kde si člověk připadá jak v Indiana Jonesovi, jen s nosítkem a křupkami. A víte co? Stálo to za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Mnohokrát děkuji za každý Váš komentář. ♥ Mějte se krásně!